20. 6. 2026
Dne 8. června 2026 se v žákovské knihovně 2. stupně ZŠ a MŠ Stráž pod Ralskem uskutečnila beseda s ředitelkou školy Mgr. Adélou Čornyovou. Setkání se zúčastnilo dvacet žáků – dva zástupci z každé třídy prvního stupně. Děti dostaly jedinečnou příležitost položit paní ředitelce otázky, které si předem připravily. Zajímaly se nejen o její práci, ale také o její záliby, rodinu, cestování, školní léta či životní zkušenosti.
Beseda probíhala v příjemné a přátelské atmosféře. Žáci měli možnost poznat paní ředitelku nejen jako vedoucí osobnost školy, ale také jako člověka se svými zájmy, sny, vzpomínkami i životními zkušenostmi. Děkujeme paní ředitelce Mgr. Adéle Čornyové za její otevřenost a čas, který dětem věnovala, a také všem žákům za zajímavé otázky, které k této milé besedě přispěly.
Mgr. Kateřina Klimešová
Otázky:
Anežka, 1.A: Jaká je Vaše nejoblíbenější květina?
„Anežko, to je tedy těžká otázka. Když se nad tím zamyslím, mojí nejoblíbenější květinou je tulipán. Mám ráda tulipány, protože jsou krásně barevné a voňavé. V době, kdy kvetou, mám doma ve váze vždy nějaký tulipán.“
Sára, 1.A: Co nejraději děláte ve volném čase?
„Sárinko, mám mnoho aktivit, kterým se ve volném čase věnuji. Dříve jsem hodně kreslila, ale nyní už na to nemám tolik času. Momentálně ráda jezdím na fotbalové zápasy, a to nejen po České republice, ale i do zahraničí. To mám opravdu velmi ráda. Když mám dovolenou, beru s sebou svého pejska a cestujeme. To je to, co mě v současnosti baví nejvíce.“
Milan, 1.B: Jaká je Vaše nejoblíbenější barva?
„Mílo, to je také velmi těžká otázka. Myslím si, že mojí nejoblíbenější barvou je právě ta, kterou máš na tričku – modrá. Hned za ní následuje fialová a růžová. Každopádně modrá je moje číslo jedna.“
Izabela, 1.B: Máte sourozence?
„Izabelko, mám sourozence, a to dokonce tři. Dohromady jsme čtyři sestry. Já jsem nejstarší a moje nejmladší sestra nyní navštěvuje gymnázium. Dvě z nás jsou věkově velmi blízko u sebe a později měli rodiče ještě další dvě dcery. Občas to u nás doma bývalo opravdu veselé.“
Tobiáš, 2.A: Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo?
„Tobiáši, to je také velmi těžká otázka. Mám moc ráda Itálii a italskou kuchyni, takže mezi moje nejoblíbenější jídla patří pizza, špagety a různé druhy těstovin. Když navštívíme Itálii, vždy si vyhradíme nějaký den na poznávání místních specialit. Nejsou to jen pizza a špagety, ale také vynikající italské zákusky, například cannoli – takové čokoládové trubičky plněné krémem. Ať si člověk v italské cukrárně vybere cokoliv, všechno je mimořádně lahodné.“
Michal, 2.A: Chodíte ráda do přírody?
„Míšo, ano, chodím do přírody velmi ráda. Už jsem zmiňovala, že pobyt v přírodě patří mezi činnosti, kterým se věnuji ve svém volném čase společně s naším pejskem. Rádi vyrážíme na výlety a je to pro mě skvělý způsob odpočinku. Vždy si krásně odpočinu a načerpám novou energii.“
Martin, 2.B: Jaký je Váš oblíbený sport? Sportujete?
„Martine, pokud jde o sport, který nejraději sleduji, je to jednoznačně fotbal. Fotbal opravdu miluji a ráda se na něj dívám. Kdybych si však sama měla na hřišti kopnout do míče, myslím, že bych si možná zlomila nohu, protože na to nejsem příliš šikovná. Sama jsem ale sportovala. Dříve jsem závodně hrála stolní tenis. Reprezentovala jsem Českou republiku v juniorské kategorii a hrála jsem také extraligu, tedy nejvyšší soutěž. Po nástupu na vysokou školu jsem však musela skončit. Bylo potřeba soustředit se na studium a stolní tenis je sport, kterému se člověk musí věnovat naplno. Dnes se věnuji běhání a doma cvičím kardio tréninky. Přesto zůstává fotbal mojí velkou srdcovou záležitostí.“
Nela, 2.B: Máte ráda Vánoce? Věříte na Ježíška?
„Nelinko, samozřejmě že věřím na Ježíška a Vánoce mám opravdu moc ráda. Miluji celý prosinec, adventní čas i vánoční atmosféru. Líbí se mi výzdoba, světýlka a také to, že jsou na sebe lidé často milejší. Velkou radost mi dělají chvíle, kdy sedíme u stromečku a sleduji své blízké, jak rozbalují dárky. Největší radost mám ale tehdy, když si pro svůj dáreček běží náš pejsek. Vždy pod stromečkem najde nějakou dobrotu, rozbalí si ji a spokojeně ji sní. To jsou okamžiky, které mě opravdu těší. Vánoce patří mezi moje nejoblíbenější období v roce.“
Sára, 3.A: Máte nějaké domácí zvíře? Pokud ne, jaké byste chtěla?
„To už jsem tady trochu zmiňovala. Máme doma fenečku z útulku, takže přesně nevíme, kolik jí je let. Odhadujeme, že jí je přibližně osm let. Už má trochu šedivou bradičku. Když jsem byla ve vašem věku, moc jsem si přála sklípkana. Dodnes vlastně nevím, proč právě jeho. Rodiče mi to ale nedovolili. Dalším zvířetem, po kterém jsem jako dítě toužila, byl papoušek kakadu. Ani ten mi bohužel nevyšel, a tak jsem si nakonec pořídila pejska. Jmenuje se Nela. Je vysoká asi po kolena, je to pravděpodobně kříženec jezevčíka a ovčáka. Má krátké nožičky a je nesmírně roztomilá. Nechali jsme jí útulkové jméno. Původně jsme si jeli pro pejska jménem Burák, ale Nelinka si nás okamžitě vybrala, a bylo rozhodnuto.“
Anežka, 3.A: Jaké je Vaše nejoblíbenější roční období a proč?
„Anežko, mluvila jsem tady o Vánocích, ale překvapivě to není moje nejoblíbenější roční období. Nejvíce miluji podzim, a to ve všech jeho podobách. Mám ráda babí léto, kdy ještě hřeje sluníčko, ale i sychravé dny, kdy prší a je chladno. To si ráda zalezu pod deku, zapálím svíčku, vezmu si oblíbenou knihu a odpočívám. Podzim mám opravdu velmi ráda.“
David, 3.B: Je těžké být ředitelkou školy?
„Davídku, je to velmi těžké. Když jsem do této funkce nastupovala, vůbec jsem si neuvědomovala, kolik práce to obnáší a za co všechno je člověk odpovědný. Je to náročná práce, především časově. Mnohdy bývám ve škole až do večera a snažím se, aby všechno fungovalo tak, jak má.“
Nikol, 3.B: Co by Vám udělalo největší radost na této škole?
„Nikolko, to je moc pěkná otázka. Myslím si, že největší radost by mi udělalo, kdybychom všichni táhli za jeden provaz. Kdybychom si uvědomili, proč tady ve škole jsme, a byli na sebe navzájem o něco hodnější. To by mě opravdu udělalo šťastnou.“
Natálie, 4.A: Měla jste jako dítě ráda školu?
„Natálko, představ si, že jako dítě jsem školu vůbec neměla ráda. Mělo to ale jeden prostý důvod – velmi nerada vstávám brzy ráno, a to mi bohužel zůstalo dodnes. Samotná škola mě ale bavila. Moji rodiče mi ukázali, jak důležité je vzdělání, a k tomu ranní vstávání prostě patří. Pokud tedy také neradi vstáváte, zatněte zuby a buďte na své rodiče hodní. Myslí to s vámi dobře a jednou se vám to všechno vrátí. Pak už budete na školní léta jen rádi vzpomínat.“
Ondřej, 4.A: Se kterou osobností z historie či současnosti byste se chtěla potkat?
„Ondro, velmi ráda bych se setkala s malířem Alfonsem Muchou. Než jsem začala pracovat ve školství, působila jsem na vysoké škole jako specialistka na restaurování. Pracovala jsem se starými sochami, obrazy, vitrážemi a dalšími uměleckými díly. Navštěvovala jsem restaurátorské dílny a vedla zajímavé debaty o umění. Dodnes mi tyto rozhovory chybí. Právě proto bych si přála setkat se s Alfonsem Muchou, protože je to můj nejoblíbenější malíř.“
Petr, 4.B: Co Vám v životě dělá radost?
„Péťo, největší radost mi dělá to, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a které mám ráda i já. Jsem zdravá a spokojená. I když je někdy v práci náročné období, vím, že se vrátím domů za lidmi, kterým na mně záleží. Mohu zavolat svým rodičům, kteří mě vždy podpoří. To je pro mě v životě nesmírně důležité a přináší mi to velkou radost.“
Marie, 4.B: Jakou máte ráda hudbu? Kdo je Váš oblíbený zpěvák, zpěvačka nebo hudební skupina?
„Mám velmi ráda hudební styl pop punk. Nevím, zda ho všichni znáte, ale mezi moje oblíbené kapely patří například Simple Plan. Kdykoliv mají koncert poblíž, snažím se na něj jet. Ráda poslouchám také skupinu Green Day. A když je mi někdy smutno, pustím si svůj oblíbený playlist, který má přibližně pět hodin.“
Vanessa, 5.A: Jakou zemi byste chtěla navštívit?
„Vanessko, celý život jsem měla jeden velký cestovatelský sen, a tím byl Island. Ještě před nástupem do funkce ředitelky jsem tuto zemi v létě roku 2025 navštívila. Bylo to překrásné. Splnila jsem si tam také svůj sen pozorovat velryby. Mým druhým cestovatelským snem je návštěva Argentiny. Zda se tam někdy podívám, ukáže čas. Možná to vyjde letos, možná později. Uvidíme, co život přinese.“
David, 5.A: Chtěla byste na této škole něco změnit?
„Davide, chtěla bych změnit spoustu věcí. Když jsem do této funkce nastupovala, myslela jsem si, že vše půjde velmi rychle, ale ono to tak jednoduché není. Na některých změnách již pracuji, ale v tuto chvíli se k nim nemohu konkrétně vyjadřovat. Doufám však, že příští rok už budou některé z nich viditelné a budeme je moci společně vnímat.“
Petr, 5.B: Uděláte tady někdy školní bufet?
„Péťo, děkuji za otázku. Ta vlastně souvisí s předchozím dotazem. Školní bufet bych na naší škole určitě ráda zřídila. Nebude to ale hned. Možná se nám to podaří příští rok, možná o něco později. Je to jedna z věcí, o které do budoucna uvažuji.“
Kateryna, 5.B: Jaký je Váš nejhezčí zážitek v životě?
„Katerynko, to je také velmi pěkná otázka. Možná navážu na své předchozí odpovědi. Mohlo by se zdát, že mým nejhezčím zážitkem byl Island. Opravdu jsem si tuto cestu nesmírně užila. Jezdila jsem na koni po lávových polích, obdivovala vodopády, navštěvovala jeskyně a na otevřeném moři pozorovala velryby. Byl to nádherný a nezapomenutelný zážitek. Můj skutečně nejkrásnější zážitek je však jiný. Docenila jsem ho až v dospělosti. Je to vzpomínka na chvíle, kdy jsme seděli s rodiči a prarodiči na zahradě, opékali buřty a povídali si. Bylo mi tehdy asi dvanáct nebo třináct let. Je to možná obyčejná vzpomínka, ale když se na ni člověk podívá s odstupem času a uvědomí si, že tyto okamžiky už nikdy nevrátí, získá pro něj obrovskou hodnotu. Právě tato chvíle je pro mě jednou z nejkrásnějších vzpomínek na dětství.“
