15. 10. 2024
Na konci září se většina prvňáčků zúčastnila dvoudenního adaptačního pobytu, který se konal v Safari parku ve Dvoře Králové. Po naložení objemných kufrů a rozloučení s rodiči jsme se vydali na delší cestu, při které si některé děti hlídaly své batůžky s řízky a sladkostmi, aby jim je někdo nevzal a některé děti cestu strávily s igelitovým sáčkem, jelikož jim bylo nevolno. Během cesty zaznívala často otázka „Kdy už tam budem?“ Po příjezdu do Safari kempu na žáčky čekalo hned několik překvapení. Prvním byla možnost ocitnout se ve svém stanu, s výhledem na výběh zeber a antilop, což dodalo místu zvláštní kouzlo. Když jsme se ubytovali a občerstvili, zažily děti v areálu ZOO překvapení druhé, a to v podobě obří lanové prolézačky, kde si to parádně užívaly. Čas před první prohlídkou ZOO s průvodcem si děti krátily návštěvou expozice hmyzu, kde mohly vidět různé jedovaté pavouky nebo ohromné strašilky. Dalším překvapením pro děti byl pan průvodce, který nám v první části prohlídky ZOO vyprávěl zajímavým způsobem o zvířátkách původem z Afriky a zodpovídal na mnohé všetečné dotazy zvídavých a nadšených žáčků. Po dlouhém dni a dobré večeři se už děti těšily na zasloužený spánek. A i když někomu upadla sem tam slzička steskem po rodičích, první noc ve stanu byla pro většinu z nich dalším skvělým a dobrodružným zážitkem. Budíček, hygiena, odchod do nedaleké restaurace v ZOO, kde jsme si pořádně naplnili bříška a pak jsme už čekali na jízdu přes celé Safari. Opět jsme se dozvěděli mnoho zajímavého a viděli další zvířata včetně krásných lvů. Nezapomenutelná byla také samotná jízda zabezpečeným „ traktorvláčkem“, který s námi drncal po celou cestu, a my si to opět užívali. V kempu nás už čekal chutný oběd, po něm následovala chvilka odpočinku, kdy si děti vzájemně sdělovaly své zážitky. Také jsme se věnovali učení v zastřešeném prostoru blízko stanů a výběhu, takže se možná leccos naučily i ty zebry a antilopy, které nás bedlivě sledovaly. Čekala nás druhá část prohlídky s průvodcem šelem, volná zábava na prolézačkách a v podvečer zpívání a tancování za doprovodu hry na kytaru s p. uč. Š. Markvartovou. Před poslední nocí a po výborné večeři (o svačiny, obědy a večeře se nám postaral p. uč. Lainer, kterému tímto chceme moc poděkovat), na nás, učitelky, čekala nejhorší činnost celého, jinak skvělého pobytu, a to balení kufrů žáčkům, kteří si leckdy nepamatovali ani to, který je jejich. Třídili jsme ponožky, trika i bundy. Vše se zvládlo. Pak nastal čas spánku. Tento večer už nikdo neplakal, protože všichni věděli, že až se vzbudíme, dobalíme si kartáček a ručník do svého zavazadla, dojdeme si na snídani a pofrčíme domů. Zpáteční cesta dětem, které si při ní vyprávěly, svačily, spaly nebo jen tak pozorovaly krajinu, utekla rychleji. Možná i proto, že i když byli všichni plní zážitků a dojmů z dobrodružství, které zažili, tak jak se říká – „Všude dobře, doma nejlíp“. A tak se všichni hlavně ve zdraví vrátili po dvou dnech ke svým rodičům, kteří je už nedočkavě vyhlíželi a čekali před školou.
P. uč. Krásná a Lainerová